Jsem muž. Pořádnej chlapák!
Jenom sourozence žádný nemám, ženatej nejsem a tak trávím celej smutnej svý volný večery u TV.
V mym obýváku vedle televizní stěny visí portrét muže. Co vám budu povídat, je to celkem borec.
Dumám ale, kdo to je.
Otec muže na obraze je prej syn mého otce. Tak kdo to, sakra, je?
Je to...
Luku, jsem tvůj otec! Né, pardon, to je odjinud.
Opravdu jste to už zkusili rozlousknout sami?
Je to... je to... mám to na jazyku...
můj syn… no jo! sem nějak zapomněl… to už bylo dááávno! jsme se s bejvalou vlastně ani tehdá nevzali.
Vezmeme to odzadu.
Syn mého otce jsem já. Od toho se odpíchneme.
To můžeme dosadit do původní věty: otec muže na obraze jsem já. A když jsem otec muže na obrázku, znamená to, že na obraze je můj syn!