Tu zázračnou „živou vodu“ pro mozek máme nadosah každý den. Je to pohyb.
Pravidelný pohyb snižuje riziko nástupu stařecké demence až o polovinu!
Běhat v kolečku jako křeček nemusíte
Vědci zjistili, že zlatý standard pro naše mozky je svižnější pohyb 20-30 minut dvakrát třikrát týdně. To opravdu není žádná aerobiková noční můra. Stačí třeba vystoupit o zastávku dříve a dojít do cíle rychlejším krokem. Při přípravě večeře si třeba jen tak zatancovat na písničku, co zrovna hrají v rádiu. Anebo si dát ráno svižnou rozvičku: třicet dřepů, výskoky a třeba běh na místě. Každá maličkost se počítá. Molekulární biolog John Medina píše, že i ti, co se na gauči vrtí, mají výhodu před těmi, co se nevrtí. Vidíte? Nic, co by se nedalo zvládnout.
Nejsme roboti, potřebujeme rozlet
Zažili jste někdy to, že jste v práci u stolu vymýšleli řešení problému, které ne a ne přijít? A pak když jste se zvedli, abyste se odebrali třeba na oběd, nápad byl na světě? Nehnuté sezení našemu mozku vůbec nedělá dobře. Aby mozek dobře fungoval, musí v něm proudit okysličená krev. A naši krev uvede do pohybu… no pohyb 🙂
Bylo potvrzeno, že díky pohybu nám to nejen lépe pálí, ale také si toho více zapamatujeme. Pokud se hýbeme, zvyšuje se průtok krve v hipokampu, který má při uchovávání informací důležitou roli.
Ohledně evolučního vývoje člověka toho vědci pořád spoustu nevědí. Jednou věcí jsou si ale stoprocentně jistí: naši předci byli neustále v pohybu. Muži nachodili (naběhali) až dvacet kilometrů denně, ženy zhruba polovinu. Nestali jsme se nejchytřejšími tvory na planetě Zemi během polehávání okolo ohně. Naopak. Mozková kůra (neokortex) se nám vyvinula pěkně za pochodu.
Ďábelské volné radikály
Mozek miluje glukózu a spořádává ji pořádné množství, až 20 % z naší celkové spotřeby. Při procesu buněčného zpracování glukózy se ale uvolňují nadbytečné elektrony. Ty pak svévolně naráží do jiných molekul v buňkách a přeměňují je na vysoce toxické látky: volné radikály. Pokud nejsou odvedeny pryč, poškozují vnitřek buněk a tedy vlastně celé tělo i mozek.
Krém nepomůže
Proti svévoli volných radikálů v mozku působí jedna jediná věc: kyslík. Ten se v mozku chová jako houba nasávající všechny uvolněné toxické elektrony. Ty pak přemění na oxid uhličitý. Ten je odveden do plic a my do vydechujeme ven. Jak prosté a elegantní!
Kyslík se do mozku a ke tkáním dostane krví, která musí řádně proudit. Proto potřebujeme pohyb. Tak hurá zvednout zadek a dojít si otevřít alespoň okno! Každý krok se počítá 🙂