… tak by se dal hodně primitivně shrnout princip Losadova poměru neboli poměru pozitivních a negativních prohlášení 3:1.
Psycholog Marcialo Losada zaznamenal, že existuje ostrá hranice mezi prosperitou a pozvolným úpadkem, která souvisí s tím, jak lidé o věcech mluví. 
Zkoumal pracovní týmy z 60 firem a analyzoval při jejich poradách každou větu z hlediska pozitivních a negativních slov. Brzy se ukázalo, že firmy, které měly poměr pozitivních prohlášení 3:1 (a více), ekonomicky prosperovaly. Firmy, u kterých se poměr pozitivních prohlášení nacházel pod hodnotou 2,9, mířily ke ztrátě.1
Bylo dřív vejce, nebo slepice?
Lze namítnout, že věc se má prostě tak, že firmy, které dobře vydělávají, mají samozřejmě spokojenější zaměstnance, kteří spolu snáze spolupracují a nešetří chválou (a tedy pozitivními slovy). Slovy čerta ze známé pohádky: Komu je dobře, každý svého patrona chválí; jak by nechválil, když mu sype!
Tomu by logicky odpovídalo, že zaměstnanci firmy, která se potápí, pracují ve stresu, jsou náchylnější k hádkám a negativním průpovědím. Tak jaképak objevné novinky z „chytré“ studie…
Předcházejí tedy dobrá slova úspěchu, nebo úspěch předchází dobrým slovům?
Ouha! Oboje. Funguje to totiž obousměrně. Tedy to, co dnes prožíváme, ovlivní to, co budeme zítra říkat. A to, co dnes říkáme, ovlivní to, co budeme zítra prožívat.
Pozitivní emoce (které se mj. spouští pozitivními slovy) rozšiřují myšlenkově-činný repertoár člověka. Tedy vedou ke zkoumání a využívání vlastních možností, což zvyšuje šance na úspěch. Kdo nic nezkusí, sice nic nezkazí, ale taky nic nezíská. Pozitivní emoce vytváří aktivní pozitivní implus, který vede k činu, který může přinést úspěch (nu a pokud ne – chybami se člověk učí, takže i to je posun). Ten pak opět vyvolá pozitivní emoce a kruh vlastního pokroku se člověku stále více rozšiřuje.
U negativních emocí to funguje opačně. Člověka omezují, uzavírají ho do starých vzorců a nastolují u něj pasivitu. Z hlediska krátkodobého řešení se může negativní přístup zdát výhodným. A tak se to může jevit i z hlediska evolučního vývoje člověka: před nebezpečím je lepší utéct, před bouřkou je lepší se schovat a počkat, až přejde, při riziku je nutno hlasitě varovně křičet nejhorší možné scénáře, aby byli ostatní varováni…
Jenže z dlouhodobého hlediska se jako evolučně výhodnější ukazuje strategie pozitivního přístupu. Díky pozitivním emocím (jů, nová bobule, tu zkusím) lidé spoustu věcí vyzkoušeli a hlavně získali. Co na tom, že to (poslední bobule v životě) občas nevyšlo? Občas to vyšlo a přínosy těchto případů evidentně převážily. Pokud právě teď hledíte na monitor, je to jednoznačný důkaz o tom, že někdo před námi měl pozitivní přístup, rozšiřoval své myšlenky i činy, a ejhle – monitor byl na světě.
Jedna ku jedné je málo
Zaobírat se tím, co je dobré, dá zabrat. Leckoho tak napadne, zda by pro vyrovnanou mysl nestačil poměr pozitivních a negativních interakcí jednoduše 1:1…? Nestačil. Lidé s tímto poměrem trpí depresí.2 Jedna špatná myšlenka na jednu dobrou myšlenku je málo, protože náš mozek vnímá intenzivněji negativní věci, což ty dobré zastiňuje. V psychologii se tomu pracovně říká „špatné je silnější než dobré“.3 Teprve pokud naše mysl překročí hranici 3:1, začne se nám vyplavovat serotonin a dopamin (hormony „štěstí“).
Vědci také tvrdí, že muži s vyšším Losadovým průměrem měli daleko vyšší reprodukční šance.1 Inu, už v pravěku se vědělo, že poslouchat doma v jeskyni nadávání na sousedy, prezidenta a bouřku, co zas spálila půlku lesa, je mnohem méně přínosné, než život s někým, kdo vám pochválí novou srnčí kost ve vlasech a zamyslí se nad tím, jestli by se ten bleskem zapálený strom nedal nějak využít…
„Řeknu vám, jestli spolu budete štastni až do smrti, nebo se rozvedete“
Vážně existuje člověk, který toto dokáže. Tedy s 91 % platností. Jmenuje John Gottman. Je uznávaným odborníkem na rodinu a manželství a patří mezi deset nejvlivnějších psychoterapeutů posledního čtvrtstoletí (alespoň podle jednoho amerického časopisu). Za zmínku stojí také to, že je šťastně ženatý.
To, jestli má manželství dobrou perspektivu, pozná Gottman opět díky analýze pozitivních a negativních vzájemných interakcí. A stačí mu na to pozorovat jen 15 minut manželského rozhovoru. V 91 případech ze 100 se trefí…
Dospěl k podobné statistice jako Losada. Až na jeden menší háček: manželství je dřina, a proto zde poměr 3:1 nestačí.4 Naopak, manželství s tímto skóre spěje pozvolna ke svému konci (manželství s poměrem 1:1 je už prakticky neodvratně v troskách). Aby byl partnerský vztah silný a perspektivní, musí manželé dosahovat poměru 5:1. To znamená vyprodukovat 5 pozitivních vjemů na jednu výčitku o odhozených ponožkách. Uf!
Všeho moc škodí a americké úsměvy nefungují
Při poměru 13:1 ztrácí pozitivní přístup důvěryhodnost a přestává fungovat.
Barbara Frederickson, Losadova spolupracovnice, o tom řekla: „S pozitivitou to však nelze přehánět. Život je jako loď, musí mít plachtu, ale také kormidlo. Při poměru vyšším než 13:1, bez negativního kormidla, se pozitivní plachty třepotají bez cíle…“5
Prožívání pozitivních emocí neznamená lakování věcí narůžovo a přehlížení problémů. Důležité je, aby pozitivní emoce byly upřímné a autentické. Předstírané pozitivní emoce (falešný úsměv atd.) dovedou napáchat více škody než užitku… a dokonce i víc než prachobyčejná negativita. Proto musíme zaměřovat svoji pozornost na to, co nám opravdu připadá dobré. U většiny lidí toto nenastane samovolně, je třeba vyvinout trochu úsilí.
Jak prožívat víc pozitivních emocí v praxi
Jsme zvyklí v každodenním životě řešit problémy, zdolávat nejrůznější úkoly, pořád něco splňovat, stíhat a řešit, takže ty dobré věci snadno odbydeme. A ony se nám pak snadno vytratí z paměti (zatímco lecjaké průšvihy a nepříjemnosti si pamatujeme leta). Pokud si chceme pamatovat dobré věci a chceme se jimi nechat ovlivňovat, musíme jim věnovat pozornost. Je třeba se k nim v myšlenkách vracet a pokud to jde, také o nich mluvit (sám k sobě v duchu, ale i nahlas před ostatními).
Nebojte se, nebudete za cvoka. Chce to jen trochu cviku. Jakmile si toho začnete všímat, snadno zpozorujete, že existují lidé, v jejichž přítomnosti se cítíte dobře, a že tito lidé svými slovy produkují pozitivní emoce jaksi automaticky (a za cvoka je nepovažujete).
To ranní kafe jsem dneska opravdu potřeboval, postavilo mě na nohy.
To jsme dneska měli pěkný den, viď?
I když byla v obchodě šílená fronta, nakonec jsme to zvládli a máme všechno, co jsme potřebovali.
Teď mám chvilku volna pro sebe a je to úleva, že si můžu na chvíli vydechnout.
Jé, ta sprcha mi udělala dobře.
Dneska mi/ti to sluší.
Jsem tak rád, že jsem si koupil tuhle košili. Mám ji dva roky a pořád vypadá skvěle.
To byl dobrý oběd, bezvadně jsem se napucal.
Uf už mám hotovou práci, dneska jsem toho udělal hodně, paráda.
Výborně se pro tento záměr hodí například cvičení vděčnosti (každý den večer si najít 3 věci z uplynulého dne, ze kterých mám radost). Nejprve si musíme dobré věci uvědomovat (a prožívat pozitivní emoce s tím spojené) a pak o nich můžeme mluvit. Dobrá zpráva je, že těžké to je jen zpočátku.
To, na co zaměříme svoji pozornost, roste. Samozřejmě můžete namítnout, že to neplatí například o (přelitých) pokojových rostlinách. A určitě budete mít pravdu.
Ale o myšlenkách to rozhodně platí 🙂
Zdroje:
1. Fredrickson Barbara, Losada Marcial. Positive affect and the complex dynamics of human flourishing. The American psychologist. 2013 Dec;68(9):822. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/pmid/16221001
2. Garamoni Greg, Schwartze Robert, University of Pittsburgh.
3. Baumeister Roy F. , Bratslavsky Ellen, Finkenauer Catrin, Vohs Kathleen D. Bad is stronger than good. Review of General Psychology. 2001;5:323–370. Dostupné z: Google Scholar
4. Gottman John M. What predicts divorce? The relationship between marital processes and marital outcomes. Hillsdale, NJ: Erlbaum; 1994. [Google Scholar]
5. Selingman, Martin. Vzkvétání: nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody. Jan Malevil: Brno, 2014.