Mozková hniloba se stala slovem roku 2024. Tímto výrazem se označuje stav, kdy člověku „měkne mozek“ z bezcílného brouzdání na internetu a následného přehlcení rychlými a povrchními informacemi. Mozková hniloba ale není lékařský termín. Tento výraz vznikl jaksi zdola, kdy sami lidé začali popisovat pocit, že jim (nebo jejich blízkým) mozek nefunguje úplně správně (mlhavé myšlení, zapomnětlivost, ztráta soustředění). Co to přesně je, jak to vzniká a koho se to týká, to rozebíral podrobněji tento článek.

Co se tedy se dá proti mozkové hnilobě dělat?

Číslo jedna je určitě omezení pasivní konzumace internetu (nebo televize). Klíčové je uvědomění, že náš čas je vzácný a že internet je schopný nám ho požírat neuvěřitelně moc. Někdy se k internetu (televizi) uchylujeme z nudy, někdy z únavy. Ani jedno není dobré. Nemáme už třeba sílu jít okopávat zahrádku, radši si sedneme k počítači jakože „vyřídíme maily“ nebo „se podíváme, co je nového“ a pak tam vykysneme třeba i několik hodin. Oč lépe by nám bylo kdekoliv jinde…

Ochablý a vycukaný mozek

Obsah, který nám předkládá internet (sociální sítě, zprávy, videa) a televize je koncipován tak, aby na náš mozek působil jako magnet. Je to rychlé dráždivé střídání podnětů a člověk se od toho doslova nedokáže odtrhnout. Jenže takový druh obsahu drží náš mozek ve vysokých otáčkách a doslova ho vyšťavuje. Nejsme stavění na tolik blikajících obrázků po tak dlouhou dobu, ale mozek se dovede přizpůsobit. Bohužel to v tomto případě není dobrá zpráva. Krátký rychlý obsah (připomeňme si, jaký majglajs pro mozek představuje i jedna jediná reklama v tv) navyká mozek na rychlé přepínání pozornosti a bleskové uspokojení.

Tím ale zásadně ochabuje naše schopnost dlouhodobého vytrvalého soustředění, hlubokého ponoru do určitého tématu. Ztrácíme schopnost trpělivosti a vytrvalosti. Mizí naše schopnost uvažovat komplexně, neboli dostatečně jednotlivé informace mezi sebou provazovat a kriticky je hodnotit.

Lék na mozkovou hnilobu

Proto je lékem na mozkovou hnilobu pěstování pozornosti. To lze trénovat úplně jednoduše a nenásilně třeba při chůzi po ulici: všímat si detailů, např. sledovat výrazy lidí jdoucích naproti nám, každý den zaregistrovat, jak se květy tulipánů v zahrádce otevřely o něco víc a tak dále.

K pěstování pozornosti se také skvěle hodí konverzace s druhým člověkem. Kolikrát druhého, když mluví, ani moc neposloucháme, jak promýšlíme vlastní odpověď či dokonce připravujeme vyprávění vlastní historky, kterou ho trumfneme. Pro trénování pozornosti někdy zcela postačí nechat druhého domluvit bez přerušování 🙂

Dnes se často hovoří o tzv. hluboké práci. Tím se myslí stav, kdy se duševně do nějaké aktivity soustředěně ponoříme celou svou bytostí, že zapomeneme na okolní svět. Ideálně by to mělo být něco mentálně náročnějšího, co vyžaduje plné soustředění a duševní úsilí. Je to tedy úplně opačný režim fungování mozku, než ten rychlý a povrchní, který vede k mozkové hnilobě. O to bychom měli usilovat. Konkrétně to může být hra na hudební nástroj, psaní rukou, řešení zapeklité hádanky, malování obrazu, učení se cizího jazyku atd.

Mozková Popelka 21. století

Naprosto perfektní prevencí mozkové hniloby je čtení knih. Trénuje naši pozornost a pomáhá budovat trpělivost a hlubší myšlení. Posiluje naši paměť, při čtení zapojujeme svou vštípivost (zapamatovávám si, co čtu) i výbavnost (vybavuji si to, co jsem četla předtím a na co nyní navazuji). Abychom mohli číst knihu, musíme mít schopnost soustředění na určité úrovni. Čím víc náročnějších knih přečteme, tím víc se nám schopnost soustředit se rozvine. Čtení není pasivní konzumací obsahu, je to aktivní činnost, která zapojuje různé okruhy v mozku. Čtení není zadarmo, vyžaduje po nás vlastní duševní vklad – jak rozumím tomu či onomu, co jsem si přečetl? S čím to ve mně rezonuje? S jakými informacemi a zkušenostmi ve své hlavě to propouji?

Důležité je ale říct, že aby bylo čtení mozku prospěšné, musí být čtení opravdu soustředěné (když přečtu 5 stran a nevím, o čem to bylo, nepočítá se to 🙂 ) a to čtení souvislého textu.

Schválně vyzkoušejte sami sebe – kdy jste naposledy přečetli celou knihu? A kdy jste měli problém se začíst? Bylo to proto, že byla kniha skutečně tak nezáživná, nebo jste se prostě nedovedli přimět soustředit se, tj. mozek byl přešaltovaný na rychlé myšlení?

Ale co s tím internetem, vyhodit z okna?

Internetu se v dnešní době vyhneme jen těžko. Hlavní je pamatovat na zásady digitální psychohygeiny a hlídat si to, co na internetu konzumuji a v jaké míře.

Dobrým vyvážením např. konzumace zpráv na internetu je jejich převyprávění druhému člověku. Pokud nemáte po ruce druhou osobu, zkuste si to sami pro sebe. Je to také dobrá zkouška vlastní paměti a také výborný trénink vlastního vyjadřování. Když nějakou zprávu čteme, je nám víceméně všechno jasné. Víme, známe, jasnačka. Ale když ji máme znovu převyprávět, zjistíme, že například vůbec neznáme jméno toho či onoho politika, že nám vypadlo místní jméno obce, které se zpráva týkala a tak podobně.

Ze zprávy:

Ve Veverské Bitýšce se v březnu urodilo nebývalé množství křemenáčů osikových.

se snadno může stát:

Tam někde na Moravě měli teď na jaře hodně nějakých hub.

Docela rozdíl, že? 🙂

A co teprve když nám ta zpráva zmutuje do:

Někde na Moravě měli teď na jaře hodně nějakých motýlů. 
(když nám např. křemenáč osikový bude znít jako název motýla)

 

Tip:
Dá se to trénovat. Moc ráda to zkouším na zajímavostech z rádiového pořadu Meteor, který se dá poslouchat i přes internet.
V rádiu ho vysílají na ČRo Dvojka každou sobotu od 8:00 hodin ráno (repríza v neděli od 15:00). Anebo na ČRo Pohoda ho dávají v neděli od 10:00, od 20:00 a od 3:00.

 

Ps:
Jaká kniha, kterou jste posledně četli, vás opravdu pohltila tak, že jste se nemohli odtrhnout? Napište mi do komentáře, tipů na dobré knihy není nikdy dost 🙂